Výcvik
Dravec je od přírody nezkrotný tvor. V rukou sokolníka se však rychle ochočí a je k němu milý. Základ je v potravním reflexu. Sokolník nabízí dravci snadno dostupnou potravu a dravec mu to oplácí svou nezvyklou krotkostí. Ale je naprostým nesmyslem domněnka mnohých neznalých lidí, že dravec musí být hodný a musí se vrátit. V sokolnictví je totiž dravec víceméně svobodný. Jestli bude mít pána rád a jestli se k němu po vypuštění vrátí je pouze jen a jen na jeho vůli!!! A to je to krásné! Zvířata totiž ve většině případů lidem slouží a musí poslouchat - v sokolnictví dravec ne!!!
•ZAČÁTKY VÝCVIKU : Na počátku si dravec musí uvědomit, kdo ho krmí. Také musí vědět, že sokolník je jeho přítel a ne konkurent (i když to později nebude až taková pravda :-))Zprvu to chce hodně trpělivosti, protože dravec se nesmí do ničeho nutit. Musí se počkat až sám přeskočí na rukavici. V této době musí být jednání sokolníka co nejmilejší, nejopatrnější a hlavně klidné a neuspěchané. Na rukavici se podává maso, a tím si získá postavení snadného úlovku, který dravec většinou neodmítne. Dravec musí mít perfektní důvěru k rukavici a sokolníkovi. Ta se může snadno porušit nebo dokonce zničit, protože vztah dravec - člověk je zatím jen křehký a krátký. Dravec je při dobrém výcviku po této etapě dostatečně krotký a ruky se nebojí. To je výsledek jemného a trpělivého snažení.
•PRVNÍ PŘÍLETY : Postupně se dravec učí i přilétat. Přílety se učí už i pouhým přeskakováním na ruku. Pokud dravec nepřeskakuje ani na krátkou vzdálenost a přitom je ve správné kondici (= má chuť se nakrmit, ale není vyhladovělý ani slabý), nejspíš ještě dostatečně nedůvěřuje pánovi.
Pokud dravec již překonal strach a vždy spolehlivě přešlápne na zavolání na ruku, zavolá se při každém krmení právě ze vzdálenosti, kterou mu dloužec dovolí. Nejprve se poodstoupí jen kousek a ukáže se rukavice s masem. Po několika pokusech se dravec rozhodne pro přeskok. Skočí na ni a nakrmí se. Přitom je uvázán k posedu dloužcem.
To je základní výcvik všech dravců - i těch, kteří mají být použiti pouze pro chov. V tomto stadiu se dravci učí i na čepičku, pokud ji tedy budou mít. S čepičkou se musí opatrně. Zvlášť rarozi jsou citliví, a pokud sokolník něco pokazí, už nikdy chybu zpravidla neodpustí.
•VÝCVIK NA PŘÍLETOVÉ ŠŇŮŘE : U orlů a jiných krahujcovitých dravců se cvičí přílety na ruku a jen občas se nakrmí na vábítku nebo na vlečce. U těchto dravců je důležitější vztah k sokolníkovi, protože loví většinou z jeho pěsti a někdy ho dokonce musí sledovat - to u dravců cvičených k volnému sledování. Později je tedy dloužec na přeskakování krátký a na řadu přijde příletová šňůra.
Příletová šňůra je delší než dloužec (třeba i 50 m) a výcvik probíhá na louce či na poli. Provaz musí být pevný, ale i lehký a neměl by se zasekávat o nerovnosti a trávu. To se vyřeší správným cvičištěm. Vhodná je velká louka s minimem elektrických sloupů a právě posekaná. Je to úplně to samé jako s přeskoky, ale na delší vzdálenost.
Dravec se posadí do trávy nebo na cvičný posed a přivolá se na ruku. Zde je potřeba velké trpělivosti, jelikož i dobře cvičený dravec občas dlouho váhá, ale toto rozmýšlení by se mělo ztratit samo nebo se pán musí pokusit ho vyřešit, protože dlouhé váhání je jen nežádoucí. Občas jde jen o to, že sokolník neumí přitáhnout dravcovu pozornost k sobě. Vzdálenost se může prodlužovat a dravec se později přivolává i po vypuštění z ruky.
•PRVNÍ VOLNÉ LETY : Po nějaké době dravec létá na ruku bez váhání. To je čas na odpoutání ze šňůry. Teď to je to pravé! Dravce nic nepoutá k člověku. Vrací se jen dobrovolně. Může navždy odletět a vést klidný svobodný život. Středověký sokolník Fridrich II. Hohenštaufský řekl krásnou větu o tom, že pozemního tvora ovládnete násilím a jinými prostředky, ale ptáka, který krouží ve výši, může zaujmout a vycvičit jen lidský duch. A v podstatě měl pravdu.
Musím podotknout, že ani cvičený, spolehlivý pták nepřilétne ve vysoké kondici. Sokolníci rozlišují 3 druhy kondic. Nízkou, loveckou a vysokou. O nich se dočtete v rubrice Krmení. Chce to hodně zkušeností a pečlivosti, aby se dravec ve vhodné kondici udržel.
Pro první volný let si vybereme pozdní odpoledne a klidný, pokud možno i známý terén. Dravce zbytečně nerozptylujeme a napřed uděláme přílet na šňůře - pro jistotu. Pak pokračujeme již navolno s naprosto jednoduchými, krátkými a snadnými přílety s bohatou odměnou. Stačí jich pár, aby dravec neztratil zájem. Postupně své nároky stupňujeme.
•VÝCVIK SOKOLŮ K LOVU : Sokoli se cvičí na vábítko. Začíná se jako s přílety na ruku. Správný sokol by měl přílety na provaze na ruku omezit a spíš dělat zpočátku úplně snadné útoky na vábítko - ovšem až tehdy, je-li naprosto krotký a zvyklý na vábítko.
Toho dosáhneme tak, že sokolu několik dní předhazujeme vábítko s připevněnou chutnou potravou - zprvu vábítko pokládáme před sokola a necháme ho tam ležet, dokud sokol sám nepřijde a nenasytí se, později už vábítkem můžeme zakývat a opatrně ho hodit na dosah uvázaného dravce. Teprve když na vábítko reaguje neklidným poskakováním, můžeme přejít na příletovou šňůru.
Sokola posadíme do trávy, zatočíme před ním vábítkem a hodíme mu ho na opačnou stranu než sedí. Ten by na něj měl přelétnout a nasytit se.
Ty nejjednoduší útoky probíhají třeba takto : dravec sedí na zemi nebo na cvičném posedu, sokolník vyndá vábítko s připevněnou pochoutkou a začne s ním pomalu točit a upozorní na něj sokola třeba hvízdnutím, sokol vystartuje a pokusí se ho uchopit, sokolník vábítko opatrně odhodí ve směru letu dravce, který se na něm po dopadu nasytí. Jakmile dokol zvádá tyto jednoduché kroky, můžeme ho odpoutat.
Teď by se sokol měl naučit buď krouživé čekání nebo lov z ruky. Krouživé čekání zde nerozepisuji podrobně, protože se způsoby výcviku trochu liší a každý sokolník má tak trochu svůj tajný a osvědčený způsob. Základ je v tom, že sokol musí pochopit, že má kroužit ve výši nad sokolníkem a loveckým psem. Bez všestranného psa, který umí vystavovat a dravci neublíží, se do tohoto lovu nikdo nemá pouštět! Potřebujeme totiž někoho, kdo kořist najde i na velkém poli. Ovšem kdo má třeba poštolku pro radost, může ji naučit kroužit jen tak a potom si může užít kroužení svého sokolíka nad hlavou. Ten, kdo má dobrého psa by si měl opatřit také lehkého sokola. To nemá nic společného z hmotností, nýbrž s ochotou stoupat do výšky. Každý sokol může být lehký. Jeho schopnosti rozvíjí především sokolník. Krouživé čekání je bezesporu nejkrásnější druh lovu s dravci, ale je velice náročný a měl by ho provozovat jen zkušený sokolník! Při začátcích nácviku krouživého čekání si vybereme terén bez stromů, ohrad a elektrických drátů, na které by si dravec mohl sedat. Vypustíme ptáka a než stihne někam usednou, zavoláme ho zpět. Nesmíme však ukázat vábítko ani rukavici! Dobrý dravec se otočí jen po zavolání a proletí zmateně kolem nás. Teprve teď mu ukážeme ruku. Den za dnem ho necháme bez odměny prolétnout víckrát až konečně pochopí, že si nás musí hlídat. Poštolku lze takto vycvičit snadno, ale ukázkového lovu ve velkých výškách dosáhnou jen dobří sokolníci.
A teď zase k vábítku. Sokol správně reaguje na vábítko, a proto je mu při výcviku dána svoboda. Pokračuje se stejně - vábítkem se zatočí a jakmile jej chce letící sokol uchopit, odhodí se ve směru i výši jeho letu (tím má usnadněné zachycení ve vzduchu). Sokol jej chytí buď ve vzduchu nebo až na zemi - teď to ještě nevadí, ale později musí sokol lovit jen ve vzduchu (vyjímkou je raroh). Později se sokol nechá, aby jednou až dvakrát chybně zaútočil. To znamená, že se při útoku vábítkem šikovně uhne, sokol proletí, ale vábítko se mu nehodí, nýbrž se pokračuje v točení a pták je nucen nálet opakovat. Teprve po dosažení počtu požadovaných náletů se mu vábítko přenechá.
Postupně se zvyšuje počet chybných útoků. Vše jen postupně, protože se dravec nesmí přetížit - podobně jako sportovci. Zprvu se po několika průletech vábítko odhodí do výše (hodem do výše si sokol cvičí stoupání). Ještě nedokonalý dravec ho zachytí až po dopadu na zem, ale dost silný a rychlý sokol ho chytí ve vzduchu. Takový sokol je připraven na další etapu. Teď je sokol musí zasáhnout při otáčení. Pokud toho chceme dosáhnou, začneme otáčet zvolna ve směru letu sokola, nebo ho necháme viset na napnuté ruce, aby do nás sokol nenaboural.
Dobře cvičený sokol později zvládne až 100 útoků. Důležité je, že na vábítku musí být přivázaná odměna. Pokud by se tak nestalo, sokol nebude útočit. Proč by se namáhal pro nic za nic? Lze ho ale i odměnit okamžitě po dosednutí s vábítkem na zem na rukavici, ale raději až když je spolehlivý.
•VÝCVIK ORLŮ A KRAHUJCOVITÝCH K LOVU : Krahujcovití, orli i rarozi (ti jsou ale sokolovití) se cvičí také na vábítko, ale častěji na vlečku. Je to dost shodné. Pokud se už dravec spolehlivě vrhá na vlečku, kdykoli ji spatří u svého posedu, může nastat cvičení. Opět je potřeba dosáhnout spolehlivosti, a tak napočátku cvičíme s příletovou šňůrou, aby dravec nezbloudil (neulétl). Útoky na vlečku by měly přijít až po spolehlivých příletech.
Zprvu se udělá drobný pohyb. Cukne se z vlečkou a dravec přeletí a nažere se. Později se vlečka táhne déle a dělá kličky a jiné kousky, které dravec musí očekávat i u živých zvířat. Vlečka se táhne pomocí navijáku, pomocníka nebo u orla dokonce autem, ale musí se včas přibrzdit, aby orel nebyl tažen za autem. Zde si dravec tvoří i pevné letové svaly. Opět opakuji, že zátěž se zvyšuje jen pozvolna!!
Je nutné dávat potravu k hlavě vlečky, aby později dravec šel po krku a hlavě. U zajíce při špatném uchopení může dojít k poškrábání nebo i pokousání dravce. A u lišky to může stát orla i život! Uchopení za hlavu kořisti znemožní rychlý útěk a při zásahu očí ji může oslepit. Slepá kořist má své dny sečteny. I za případu, že by ji dravec neudržel nemůže utéct daleko. Při správném zásahu hlavy je také snížena možnost pokousání, pokud teda třeba orel nestrčí pařát přímo do liščí tlamy. Žádné zvíře při správném uchopení také nemůže tolik ohrozit dravce kopnutím.
Pokud dravec kořist sám neusmrtí, což se stává hlavně u jestřábů lovících zajíce, je sokolník povinen zvíře sám zabít. Nejčastěji se to dělá tak, že člověk píchne ostrým nožem do srdce nebo do vazu (=páteř na krku) kořisti. Je to skutečně nutné a patří to k myslivecké etice.
AČ SE TOHLE ZDÁ BÝT DOST PODROBNÉ, PŘESTO TO JE JEN ČÁST Z CELÉHO UMĚNÍ VYCVIČIT DRAVCE!!!! HLAVNĚ TO CHCE KÝBL TRPĚLIVOSTI (ale můžete zkusit i sud :-D)